CZ / ENG

Aktuality LDOUB

Z nových knih našich členů 

Všechny se konají v 17.00 v salonku kavárny Café Kampus


Rozvrh nových Literárních střed již brzy...

 


AKTUALITY LDOUB


„Všechny vás zdravím… Ulevilo se mi: konečně se Bureš ustrnul nad Trumpem a odletěl do Bílého domu poradit mu, jak se dá vysmeknout ze všeho, či jak se všechno dá neposlechnout. Či jak se dá přivlastnit opačný názor. A když k tomu má k dispozici od hlavy státu velvyslance Kmoníčka… jak se teď říká: to nemá chybu. A vlastně mě mrzí, že se už ani nemůžu těšit, to jsem si přinesl z těch lágrů a bas – jakmile jsem se na cokoliv zatěšil, nekonalo se to. Rád bych se aspoň nechal mile překvapit, ale v tom je zase kondicionál a to taky neplatí. Přesto kondicionály dovedly občas docela pobavit.

Možná si vzpomenete, že soudruzi milovali nuly a pětky na konci dat, taky – samozřejmě - i osmičky (tehdy ovšem nemohli vědět, že do těch osmiček bude taky patřit rok osmašedesátý) i proto, že rádi slavili a utráceli například církevní peníze, ale nejvíc se jim líbilo, že se vytahovali. A v rámci tohoto vytahování usoudili, že by nás většinu politických zločinců (všechny samozřejmě ne! Nejlepšími rukojmími jsou děti a jejich matky!) mohli 9. května 1960 pustit z koncentráků domů pomocí jakéhosi hromadného podmínečného propuštění bez ohledu na zbývající výši trestu, takže mě jejich přízeň dala místo posledních pár měsíců pomyslné svobody podmínečný trest na deset let. Ale i tak se nás někteří soudruzi pořád ještě trochu báli (a věděli proč) a na podzim roku 1959 na nás posílali už vysokoškolsky aspoň trochu vzdělané estébáčky s jedinou otázkou: CO BYSTE DĚLAL, KDYBYSME VÁS PUSTILI…

Na lágru Bytíz bylo zavřeno dost bývalých příslušníku britského RAF. Mezi nimi i František Altman, syn sestry dirigenta Libora Peška, který ze všech letců měl v papírech nejvíc červených (či spíš rudých) vykřičníků. Taky jsem jich pár měl, ale na Františka jsem neměl. A ti estébáčci měli pokyn co nejvíc se vyptávat těch s vykřičníky. A tak se jeden z těch estébáků zeptal ono CO BYSTE KDYBYSTE… A Franta řekl, že by asi zase lítal. Estébáka málem trefil šlak a začal křičet: vy jste se zbláznil, Altman, my vám napaříme za lítání 20 let a vy že chcete lítat! Franta měl takový zvláštním způsobem vráskami pokrytý obličej a fakt vypadal jako starý anděl. A ten starý anděl málem rozhořčeně řekl: Já ale nic jinýho neumím! Já umím jen lítat a bejt vězeň! Estébák utekl.

Taky jsem měl s jiným estébákem příhodu, ale ta Františkova stačí – až se Bureš vrátí a bude ze sebe sypat americké historky, mezi nimiž bude i otázka, co Trump řekl na Burešovu prosbu, aby zařídil, aby Bureše nezavřeli, vzpomeňte si na Františka Altmana s andělskou tváří…“

Jiří Stránský

Rádio Plus

7.března 2019

 
(Foto: Jan Parkman)


(Foto: Jan Parkman)


(Foto: Jan Parkman)


Jiří Stránský

 12.8.1931 – 29.5.2019

 

UMĚLECKÁ BESEDA mě vlastně provází po celý život, a musím připomenout,  že je mi 87 a můj předchůdce a přítel Olbram Zoubek byl - při relativitě našich stáří - starší jen o chvilku.

Napsal jsem, že mě název naší Besedy provází po celý život a jen chci podotknout, že to není žádná nadsázka.

Jeden můj dědeček se jmenoval Malypetr, a za první republiky byl dlouholetým předsedou Poslanecké sněmovny a premiérem, jednu chvíli i ministrem vnitra, když po konci První Světové Války moc takových z různých důvodů nebylo, avšak u sedláků to bylo přirozené - bez poctivosti nemohli sedláci být sedláky. Jestli někoho při tom napadne, že na něho dělám větší ramena, než jaká mi přísluší, jenom připomínám, že o těch dávných časech nepíšu  kvůli sobě, ale kvůli Umělecké Besedě. Ta měla i v čase před válkou (který si dobře pamatuju) podobný společenský zvuk jako Červený kříž. Ženy politiků a jiných významných mužů pořádali čaje, při nichž bylo pro každého ctí Uměleckou Besedu podpořit … jak se říkávalo… do  klobouku. A bylo nám ctí, že jeden z těch klobouků rád  vrchovatě naplnil i prezident Masaryk. Členy Umělecké besedy byli umělci všech oborů i proto, že jejich lidské i umělecké potkávání bylo přínosem pro jejich tvorbu. Mně osobně jako starostovi UB jde především o to, aby ta naše rozhádaná republika alespoň věděla, že v nejhorších totalitních dobách naše kulturní povědomí zachraňovala Umělecká Beseda.

Jiří Stránský

revue Život 13

(kráceno)


Vlasta Dvořáčková 1923 - 2018

Čtrnáctého března nás opustila Vlasta Dvořáčková, při své příslovečné skromnosti jedna z nejvýznamnějších současných básnířek, zároveň i vynikající překladatelka polské poezie, blízká přítelkyně a věrná tlumočnice laureátky Nobeloby ceny Wislavy Szymborské. Při své redaktorské činnosti v nakladatelství Odeon a posléze v důchodu proslula i jako autorka rozhlasových her a televizních adaptací. Ačkoli byla po své osmdesátce zbavena povinností platit příspěvky, posílala je po celých dalších třináct let jako dary Umělecké besedě. Rozloučila se s námi autorskou četbou Básní z poslední doby z knižního výboru Kdo v slunci chodi. Čest její světlé památce.


Jiří Honzík 1924 - 2018
 

12. března 2018 zemřel ve věku 93 let Jiří Honzík. Narodil se 19. dubna 1924 ve východočeském Košumberku, vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Za protistátní činnost a komunistickou agitaci byl v roce 1942 zatčen gestapem a strávil patnáct měsíců ve vězení v Pardubicích, Terezíně – Malé pevnosti a Drážďanech. Po konci války vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a poté nastoupil na místo aspiranta na katedře bohemistiky. Již při studiu publikoval v časopise Kulturní politika. Na základě jeho účasti na tzv. „Pamfletové aféře“ (1949), jež se týkala opisování parodického textu na sbírku Vítězslava Nezvala Veliký orloj, byl vyhozen a působil jako učitel v pohraničí. Později se vrátil na Filozofickou fakultu a působil na katedře rusistiky, odkud byl propuštěn po vyškrtnutí z KSČ v roce 1972. V šedesátých letech působil v kulturní rubrice Rudého práva, psal recenze a kritické texty do Lidových novin a Kultury. V době normalizace se Jiří Honzík věnoval překládání a editování, rusistice a psaní vlastní poezie – v roce 2005 mu vyšla sbírka básní S podzimem za zády. Sbírku literárněvědných textů z poslední doby připravuje k vydání Slovanská knihovna NK ČR.


Nové číslo Revue Život právě v prodeji!


Několik fotografií ze čtení: Václav Daněk - Stance pro Einsteina - ZDE


Video z Vyšehradských dnů 2015 k vidění ZDE


Dny české a slovenské Umělecké besedy na Vyšehradě, první fotografie ZDE


Albatros uvedl do síně slávy ilustrátora Jiřího Šalamouna


Cenu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež udělilo nakladatelství Albatros ilustrátorovi Maxipsa Fíka Jiřímu Šalamounovi. Osmdesátiletý výtvarník ocenění převzal dnes při udílení výročních cen Albatrosu, a vstoupil tak do pomyslné síně slávy. Nakladatelství každoročně oceňuje své nejúspěšnější autory textů a ilustrací i překladatele.


Rytířem české kultury se stal Jiří Stránský


Jiří Stránský se už jako třináctiletý účastnil pražského květnového povstání, poté ale nemohl z politických důvodů dokončit ani gymnázium. V roce 1953 byl zatčen, obviněn ze špionáže a z velezrady a odsouzen na osm let. Během věznění pracoval i v uranových dolech. V roce 1960 byl amnestován, pracoval poté v dělnických povoláních. Až do roku 1989 byl zakázaným autorem.

Jiří Stránský ve své děkovné řeči uvedl, že ještě stále jsou lidé 'jako třeba paní Semelová, kteří nám připomínají, že je dobré si stále dávat pozor', řekl s odkazem na některé nedávné projevy komunistické poslankyně.


Václav Daněk slavil 85. narozeniny


Forever Young

O Václavovi Daňkovi je radost referovat. Je to stejné jako psát o špičkovém atletovi nebo o někom, kdo stabilně podává výkony a stále je připraven na rekord. Daněk je zkrátka něco jako přírodní úkaz vymykající se času. Při příležitosti svých kulatin představil v červnu v Pen klubu svou novou básnickou sbírku. A co víc, potvrdil, že je ve skvělé životní formě a píše další.

Ale hezky po pořádku. Daněk oslavil pětaosmdesátiny. Přesnější by bylo napsat osmapadesátiny. Jeho dvacátá autorská knížka Z pozdního sběru, vydaná při této příležitosti, svým vyzněním spíš inklinuje k tomuto věku. Hlasitě a s uznáním to rádi před nabitým auditoriem potvrdili kmotři sbírky, Jana Štroblová a Vladimír Karfík.

Za pravdu jim dali i skvělí recitátoři, herci Josef Somr a Rudolf Kvíz, kteří přečetli divákům autorem vybrané básně. Verše jeho srdci nejbližší, (jak je na autorských čteních zvykem)si Daněk přečetl sám.

Co dodat. K narozeninám popřál rozverně „Ptáš se, jak mi dupou králíci?“ Jan Vodňanský a silou vůle pohromadě držící klubové piano rozehrál do úžasného zvuku hudební virtuos Tomáš Víšek. K básníkově jubileu ostatně přáli všichni přítomní, a že jich tam 18. června bylo. Špendlík by nepropadl.

(foto: Jan Parkman)


logo-promed.png logo-zoubek.png logo-pamatnik.png logo-zastita-magistratu.png
Hlavní sponzor Umělecké besedy Podporují nás - Dědicové Ladislava Vycpálka Záštita hl.m. Prahy

Na hlavní banner webových stránek byly použity výňatky z rukopisů a obrazu zakladetelů umělecké besedy

Bedřich Smetana - prodaná nevěsta
Vítězslav Hálek - Básně její a z dálí na vlast (z literárního archivu památníku národního písemnictví)
Josef Mánes - Pod chalupou