CZ / ENG

Aktuality LDOUB

Z nových knih našich členů 

Všechny se konají v 17.00 v salonku kavárny Café Kampus


ZDE si můžete přečíst slova od Václava Daňka a Ivana Kruise, kteří se inspirovali současnou situací.


Všechny plánované akce jsou vzhledem k okolnostem posunuty na neurčito.

 


AKTUALITY LDOUB


Váženímilí,

před deseti lety, 24. června 2010, odešla ze života Lída, Mgr. Ludmila
Dušková, literární publicistka a překladatelka, redaktorka Odeonu a
spoluzakladatelka revue Světová literatura.

Kdo jste ji znali a v dobrém s ní byli, vzpomeňte, prosím, usmějte se na ni.

Václav Daněk


Václa Daněk

paradoxní rozjímání

z živné půdy tetanus nám dodal koňský trus
z živné číny zaplavil nás koronavirus
naše sny o nedobytné tvrzi virem ubíjí
nakažlivě porozkládá i evropskou unii
oprašuje staré dráty budí kasematy
z bytelného těla dělá státečky a státy

taky mému krvotoku předpovídá strup
v zahvězděné hlavě živí rozpad hvězdokup
a životu v ohrazeném boxu
spoustu paradoxů

na stropě ligotá
nejistá jistota
ze sladkosti na stole je zkyslost
a stejně zakyslá
protože závislá
nezávislost


KORONAVIRUS V NÁS

ivan kruis

Neblahou dobu žijeme.

Přijímám celou záležitost a její průběh jako trest za zpupnost a namyšlenost člověka.

Ano, historie nás učí, že morové rány a epidemie byly trestem za odvrácení se od víry v dobro, pravdu i lásku, pošpinění čistoty smyslu života a v neposlední řadě za pyšnost a nadřazenost mezi sebou. Války hrozné, každá vedená prostředky drastickými a úměrnými stupni civilizace, dopadaly na lid obyčejný, prostý, skromný a čistý se svou ničivou silou, aby nenávratně rozvrátily osudy jednotlivců, rodin i celých národů.

Opravdu i při jen letmém listování časem, od zrození lidstva do dnešních už nešťastných dnů pro celou planetu, nenajdeme jedninou generaci, jež by celý život prožila v radosti a míru, bez tragédií, válek a pandémií... Jen někdy a zcela vyjímečně se odehrávaly pouze místní tragédie, boje a epidemie.

Zpravidla ale byly jen ohláškami něčeho většího, drtivějšího. - Vezměme si jako příklad uplynulé XX. století. Po dvou po sobě rychle jdoucích světových válkách v jeho první polovině, následovalo období relativního klidu. Jen přelom padesátých let v léta šedesátá přinesl krizi, v níž lidé stáli na pokraji jaderné katastrofy. Následujících dvacet let skrývalo touhu po co nejcelistvějším vyzbrojení zemí na obou stranách Železné opony. Ostatní svět se zmítal v regionálních a místních potyčkách. - Rozvolnění životních hodnot, touha po majetku a jeho reprezentaci zcela potlačily morální a etická pravidla obtížně rozvíjené a udržované po staletí i v dobách nejrůznějších porob, okupací a nadvlád, které měly základ v uspořádání světa minulého i po zmíněných válkách.

Dobu moderny v minulém století střídaly s různým úspěchem umělecké i politické -ismy. Úsilí o 'nového člověka' sekularizovalo společnost i celé národy. Od té doby mizely ostrůvky ještě dochovaných tradic, strany a fronty byly podřízeny jen jedné: té správné. Na úbytě chcípaly morálka, etika, estetika, filosofie a především svoboda - to nejvlastnější člověku se všemi jejími projevy: svoboda slova, svoboda pohybu, svoboda shromažďování, svoboda projevu. Ty nahradila úspěšně cenzura, kádrování, lhaní.

Rozmohlo se povýšenectví, hierarchii hodnot řídily funkce a posty, vzdělání trpělo pod knutou ideologií. Přetvářka, prospěchářství, oportunismus, fanatismus a podlézačství se staly nejen běžnými jevy, ale i cíli celého veškerenstva. Fízlování, udavačství, pomluvy, pronásledování a zavírání do kriminálů na nucené práce, vydírání jednotlivců i celých rodin se staly úspěšnými a oslavovanými nástroji všedního dne. Hrdost národního i osobního ducha nahradilo patolízalství a podržtaškismus. Vítězili mladí bezskrupulózní jedinci, neštítící se v honbě za kariérou žádné sviňárny. Pojmy jako důstojnost, úcta i uctivost byly vyprázdněny a nahradila je faleš, přetvářka a obojakost. Věrnost, charakterní principialita a nesmlouvavost zmizely pod útoky bezpáteřnictví a licoměrnosti. Dojetí a pohnutí se stalo opovrhovaným sentimentálním přežitkem a dalo by se pokračovat dál a dál.

Navzdory všem těmto zkušenostem, jimiž jsme prošli jako jednotlivci, rodiny i národy, jsme se v listopadu 1989 a několika let po té až naivně dětsky domnívali, že zazvoněním klíčů a s prsty do vstřícného véčka se vše promění jaksi samozřejmě a samo. - Nikolivěk. - Až na několik osobních a kolektivních křivd k 'navrácení věcí...lidu' se nestalo téměř nic. Velkohubost, primitivismus, nedovzdělání či jiný rychlý kvas spolu s řadou ostatních reliktů padlé doby našly ochotné pokračovatele.

Toužebně očekávané skutečnosti jako naděje, víra, pravda a láska spolu s demokracií berou za své a přesto se ještě dnes někdo diví, proč a odkud se koronavirus u nás vzal?

'Pravda je jen to, co je ku prospěchu všech!' - Jan Hus

(13. 3. 2020)


Jiří Stránský

 12.8.1931 – 29.5.2019

 

UMĚLECKÁ BESEDA mě vlastně provází po celý život, a musím připomenout,  že je mi 87 a můj předchůdce a přítel Olbram Zoubek byl - při relativitě našich stáří - starší jen o chvilku.

Napsal jsem, že mě název naší Besedy provází po celý život a jen chci podotknout, že to není žádná nadsázka.

Jeden můj dědeček se jmenoval Malypetr, a za první republiky byl dlouholetým předsedou Poslanecké sněmovny a premiérem, jednu chvíli i ministrem vnitra, když po konci První Světové Války moc takových z různých důvodů nebylo, avšak u sedláků to bylo přirozené - bez poctivosti nemohli sedláci být sedláky. Jestli někoho při tom napadne, že na něho dělám větší ramena, než jaká mi přísluší, jenom připomínám, že o těch dávných časech nepíšu  kvůli sobě, ale kvůli Umělecké Besedě. Ta měla i v čase před válkou (který si dobře pamatuju) podobný společenský zvuk jako Červený kříž. Ženy politiků a jiných významných mužů pořádali čaje, při nichž bylo pro každého ctí Uměleckou Besedu podpořit … jak se říkávalo… do  klobouku. A bylo nám ctí, že jeden z těch klobouků rád  vrchovatě naplnil i prezident Masaryk. Členy Umělecké besedy byli umělci všech oborů i proto, že jejich lidské i umělecké potkávání bylo přínosem pro jejich tvorbu. Mně osobně jako starostovi UB jde především o to, aby ta naše rozhádaná republika alespoň věděla, že v nejhorších totalitních dobách naše kulturní povědomí zachraňovala Umělecká Beseda.

Jiří Stránský

revue Život 13

(kráceno)


Vlasta Dvořáčková 1923 - 2018



Jiří Honzík 1924 - 2018
 

12. března 2018 zemřel ve věku 93 let Jiří Honzík. Narodil se 19. dubna 1924 ve východočeském Košumberku, vystudoval gymnázium ve Vysokém Mýtě. Za protistátní činnost a komunistickou agitaci byl v roce 1942 zatčen gestapem a strávil patnáct měsíců ve vězení v Pardubicích, Terezíně – Malé pevnosti a Drážďanech. Po konci války vystudoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a poté nastoupil na místo aspiranta na katedře bohemistiky. Již při studiu publikoval v časopise Kulturní politika. Na základě jeho účasti na tzv. „Pamfletové aféře“ (1949), jež se týkala opisování parodického textu na sbírku Vítězslava Nezvala Veliký orloj, byl vyhozen a působil jako učitel v pohraničí. Později se vrátil na Filozofickou fakultu a působil na katedře rusistiky, odkud byl propuštěn po vyškrtnutí z KSČ v roce 1972. V šedesátých letech působil v kulturní rubrice Rudého práva, psal recenze a kritické texty do Lidových novin a Kultury. V době normalizace se Jiří Honzík věnoval překládání a editování, rusistice a psaní vlastní poezie – v roce 2005 mu vyšla sbírka básní S podzimem za zády. Sbírku literárněvědných textů z poslední doby připravuje k vydání Slovanská knihovna NK ČR.


Několik fotografií ze čtení: Václav Daněk - Stance pro Einsteina - ZDE


Video z Vyšehradských dnů 2015 k vidění ZDE


Dny české a slovenské Umělecké besedy na Vyšehradě, první fotografie ZDE


Albatros uvedl do síně slávy ilustrátora Jiřího Šalamouna


Cenu za významný přínos v oblasti literatury pro děti a mládež udělilo nakladatelství Albatros ilustrátorovi Maxipsa Fíka Jiřímu Šalamounovi. Osmdesátiletý výtvarník ocenění převzal dnes při udílení výročních cen Albatrosu, a vstoupil tak do pomyslné síně slávy. Nakladatelství každoročně oceňuje své nejúspěšnější autory textů a ilustrací i překladatele.


logo-promed.png logo-zoubek.png logo-pamatnik.png logo-zastita-magistratu.png
Hlavní sponzor Umělecké besedy Podporují nás - Dědicové Ladislava Vycpálka Záštita hl.m. Prahy

Na hlavní banner webových stránek byly použity výňatky z rukopisů a obrazu zakladetelů umělecké besedy

Bedřich Smetana - prodaná nevěsta
Vítězslav Hálek - Básně její a z dálí na vlast (z literárního archivu památníku národního písemnictví)
Josef Mánes - Pod chalupou