CZ / ENG

LUKÁŠ MATOUŠEK




Životopis


Členem Umělecké besedy je od roku 1969. Po znovuobnovení UB v roce 1990 začal aktivně pracovat ve výboru Hudebního odboru a víc než 10 let organizoval Úterky UB. Do těchto koncertů zavedl pravidelné hostování členů Výtvarného a později I Literárního odboru UB. Po Janu Klusákovi se stal předsedou HOUB a od roku 2008 je starostou UB. Narozen 29. 5.1943 v Praze. Vystudoval Konzervatoře v Praze (klarinet, dirigování a skladbu), soukromě studoval skladbu u prof. Miloslava Kabeláče a potom absolvoval skladbu na JAMU v Brně. Studoval též středověkou hudbu v Londýně na stipendium British Council. V 70. letech působil jako profesor klarinetu, v 80. letech jako hudební režisér v Čs. rozhlase, v 90. let jako dramaturg gramofonové firmy Studio Matouš, v letech 2000 – 2006 byl dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 působí pedagogicky na HAMU v Praze. Od počátku 60. let inklinoval Matoušek k dodekafonii a „nové hudbě“. V průběhu 70. let určitou dobu byl ovlivněn také aleatorikou a timbrovou kompozicí. Současně však hledal ve své tvorbě vzájemné vztahy mezi hudbou současnou a hudbou bližší či vzdálenější historie. V 70. a 80. letech byly jeho skladby provozovány častěji v zahraničí (často i na významných hudebních festivalech) než doma. Příčinou tohoto stavu byl zákaz jeho III. Kantáty, která reagovala na okupaci Československa v roce 1968 a následně byla oceněna na mezinárodní soutěži Musica Sacra Nürnberg. Je zakladatel (1963) a umělecký vedoucí vokálně-instrumentálního souboru Ars Cameralis, v němž se jako hráč na klarinet a historické nástroje věnuje především interpretaci středověké a soudobé hudby. Nahrál několik CD a také řadu skladeb pro evropské rozhlasové a televizní stanice.



Výběr z díla

  • Letokruhy pro flétnu a recit. (J. Hrubý), 1962, ČRO
  • Koncert pro bicí nástroje a dechy, 1967, ČRO
  • Intimní hudba pro violu nebo vcl, 1968, ČRO, Arta records
  • Pečeť mlčení, ms, cl, vla, pf; 1970/1998, Studio MATOUŠ
  • Příběhy podle V. Holana pro orchestr; 1975, ČRO
  • Barvy a myšlenky, ms, fl, cl, vla, cemb; 1976, ČRO, Studio Matouš
  • Proměny ticha pro smyčce; 1977, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Aztékové pro bicí nástroje; 1978, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Vzpomínka na pana Sudka pro žeště; 1979, ČRO, Supraphon, Studio MATOUŠ
  • Sonáta pro housle a klavír (nebo orch.); 1980, ČRO
  • Kořeny času pro symfonický orchestr; 1981/1999, ČRO, Radioservis
  • Květ z ráje (text Jaroslav Seifert); 1982, ČRO, Bonton music
  • Sonatina („česká“) cl (a-sax), pf; 1983, ČRO
  • Fanfára 17. listopadu pro žestě; 1990, Studio MATOUŠ
  • Ani bolest nedožijem (V. Holan); 1997, ČRO
  • Viderunt omnes fines millennii; 1999, ČRO
  • Věnec sonetů vcl, pf (nebo orch.); 1997/2000, ČRO, Lukáš Matoušek
  • Stíny a odlesky (fl,cl,vl,vla,vcl,pf), 1999/2000
  • Trio (cl, vl, pf); 2002, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Sólo pro klarinet, 2003
  • Tři novelety ob, vl, pf / ob, smyčce, 2004
  • Óda na radost, recit,vl,vcl,pf, (V. Holan), 2008
  • Fantasie pro varhany, 2008
  • Praeludium Sancti Venceslai, varhany, 2012
  • David a Šalamoun pro harfu a recitaci, 2012


Odkaz

Více o Lukáši Matouškovi zde:

arw-back2013

Věnec sonetů

Věnec sonetů

LUKÁŠ MATOUŠEK: Věnec sonetů


pro violoncello a klavír (1996 / 2000)

věnováno památce Dr. Jiřího Hejdy

Petr NOUZOVSKÝ – violoncello, Daniel WIESNER – klavír

 

Věnec sonetů je básnická forma, která sdružuje 15 sonetů vytvořených ve vzájemném kruhovém propojení. Poslední verš prvého sonetu je shodný s prvním veršem druhého sonetu. Poslední verš druhého sonetu je shodný s prvním veršem třetího sonetu atd. Poslední verš čtrnáctého (po­sledního) sonetu je shodný s prvním veršem prvního sonetu. Tím se uza­vře kruh čtrnácti sonetů. První verše všech sonetů jsou sdruženy do samo­statného sonetu (tzv. „věncového“), který je myšlenkovým kadlubem ce­lého věnce sonetů.


JUDr. Jiří Hejda (25. 2. 1895 – 25. 4. 1985), jehož památce je moje skladba věnována, byl významný novinář a národohospodář předválečného Československa. Po komunistickém puči v únoru 1948 se stal nepo­hodlným komunistickému režimu. To co následovalo nejlépe vyjádřil Jiří Hejda sám: „V prosinci roku 1949, těsně před vánoci, jsem byl zatčen, v červnu 1950 odsouzen k doživotnímu žaláři v procesu s Dr. Miladou Horákovou, načež jsem prošel Ruzyní, Pankrácí, Mírovem, Leopoldovem a Valdicemi, abych v květnu 1962 ve stáří 67 let byl propuštěn „na pod­mínku“. V červenci roku 1968 jsem byl rozsudkem Nejvyššího soudu v clém rozsahu sproštěn viny a rozsudek Státního soudu z roku 1950 prohlá­šen za hrubé porušení práva a spravedlnosti. To jsou tedy holá fakta. Těch dvanáct a půl roku, které jsem nevinně proseděl v kriminálech nic ovšem nemohlo odčinit. A ty byly zlé… Za těchto podmínek vznikaly so­nety. Vznikaly – nebyly však napsány. Protože mít tužku a papír na cele znamenalo korekci, tj. ještě horší hladovění a spánek na holé zemi bez přikrývek a bez podhlavníku v nevytopené světnici. V zoufalství smutku samoty, kdy mnozí spáchali sebevraždu, jsem se od­hodlal básnit… Bez tužky a papíru bylo nutno spolehnout se jen na vlastní paměť.“

Jiří Hejda během svého věznění vytvořil bez jakékoli možnosti zápisu a mnoho let byl nucen udržet v paměti 10 Věnců sonetů, což je přes 2000 veršů.


Věnec sonetů jsem napsal v roce 1996 a znovu se k němu vrátil v roce 2000, kdy jsem jej výrazně přepracoval. V hudební formě jsem vyšel z formy básnické. Také charakter i vzájemné vztahy „tematických“ okruhů jednotlivých sonetů se snaží reflektovat básnickou formu sonetu (dvě čtyřverší v rýmu ‚abba-abba’ a dvě trojverší v rýmu ‘cde-cde’). V roce 2009 jsem Věnec sonetů přepracoval pro violoncello a orchestr.


Jiří Hejda: ADVENT –  Závěrečný (věncový) sonet z věnce sonetů 

Tma soumraku jak víko rakve leží

nad zemí, uvrženou do želez.

Lid mlčí, přítel přítele se střeží,

kde zněly koledy, je mrtvo dnes.

 

Dál všední život neradostně běží,

když čest a právo ztratily se kdes,

jen hlasem zvonů staroměstských věží

krev umučených volá do nebes.

 

Tak žijem ve dvacátém století,

to je náš osud. Snad jsme prokleti.

Cožpak nám nikdo klid už nenavrátí?

 

Nevěřme v cizí pomoc! Pouze my

jen svojí vlastní silou můžem dáti

mír lidem dobré vůle na zemi.

 

cupress.cuni.cz

 

logo-promed.png logo-zoubek.png logo-pamatnik.png logo-zastita-magistratu.png
Hlavní sponzor Umělecké besedy Podporují nás - Dědicové Ladislava Vycpálka Záštita hl.m. Prahy

Na hlavní banner webových stránek byly použity výňatky z rukopisů a obrazu zakladetelů umělecké besedy

Bedřich Smetana - prodaná nevěsta
Vítězslav Hálek - Básně její a z dálí na vlast (z literárního archivu památníku národního písemnictví)
Josef Mánes - Pod chalupou