CZ / ENG

LUKÁŠ MATOUŠEK




Životopis


Členem Umělecké besedy je od roku 1969. Po znovuobnovení UB v roce 1990 začal aktivně pracovat ve výboru Hudebního odboru a víc než 10 let organizoval Úterky UB. Do těchto koncertů zavedl pravidelné hostování členů Výtvarného a později I Literárního odboru UB. Po Janu Klusákovi se stal předsedou HOUB a od roku 2008 je starostou UB. Narozen 29. 5.1943 v Praze. Vystudoval Konzervatoře v Praze (klarinet, dirigování a skladbu), soukromě studoval skladbu u prof. Miloslava Kabeláče a potom absolvoval skladbu na JAMU v Brně. Studoval též středověkou hudbu v Londýně na stipendium British Council. V 70. letech působil jako profesor klarinetu, v 80. letech jako hudební režisér v Čs. rozhlase, v 90. let jako dramaturg gramofonové firmy Studio Matouš, v letech 2000 – 2006 byl dramaturgem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Od roku 2001 působí pedagogicky na HAMU v Praze. Od počátku 60. let inklinoval Matoušek k dodekafonii a „nové hudbě“. V průběhu 70. let určitou dobu byl ovlivněn také aleatorikou a timbrovou kompozicí. Současně však hledal ve své tvorbě vzájemné vztahy mezi hudbou současnou a hudbou bližší či vzdálenější historie. V 70. a 80. letech byly jeho skladby provozovány častěji v zahraničí (často i na významných hudebních festivalech) než doma. Příčinou tohoto stavu byl zákaz jeho III. Kantáty, která reagovala na okupaci Československa v roce 1968 a následně byla oceněna na mezinárodní soutěži Musica Sacra Nürnberg. Je zakladatel (1963) a umělecký vedoucí vokálně-instrumentálního souboru Ars Cameralis, v němž se jako hráč na klarinet a historické nástroje věnuje především interpretaci středověké a soudobé hudby. Nahrál několik CD a také řadu skladeb pro evropské rozhlasové a televizní stanice.



Výběr z díla

  • Letokruhy pro flétnu a recit. (J. Hrubý), 1962, ČRO
  • Koncert pro bicí nástroje a dechy, 1967, ČRO
  • Intimní hudba pro violu nebo vcl, 1968, ČRO, Arta records
  • Pečeť mlčení, ms, cl, vla, pf; 1970/1998, Studio MATOUŠ
  • Příběhy podle V. Holana pro orchestr; 1975, ČRO
  • Barvy a myšlenky, ms, fl, cl, vla, cemb; 1976, ČRO, Studio Matouš
  • Proměny ticha pro smyčce; 1977, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Aztékové pro bicí nástroje; 1978, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Vzpomínka na pana Sudka pro žeště; 1979, ČRO, Supraphon, Studio MATOUŠ
  • Sonáta pro housle a klavír (nebo orch.); 1980, ČRO
  • Kořeny času pro symfonický orchestr; 1981/1999, ČRO, Radioservis
  • Květ z ráje (text Jaroslav Seifert); 1982, ČRO, Bonton music
  • Sonatina („česká“) cl (a-sax), pf; 1983, ČRO
  • Fanfára 17. listopadu pro žestě; 1990, Studio MATOUŠ
  • Ani bolest nedožijem (V. Holan); 1997, ČRO
  • Viderunt omnes fines millennii; 1999, ČRO
  • Věnec sonetů vcl, pf (nebo orch.); 1997/2000, ČRO, Lukáš Matoušek
  • Stíny a odlesky (fl,cl,vl,vla,vcl,pf), 1999/2000
  • Trio (cl, vl, pf); 2002, ČRO, Studio MATOUŠ
  • Sólo pro klarinet, 2003
  • Tři novelety ob, vl, pf / ob, smyčce, 2004
  • Óda na radost, recit,vl,vcl,pf, (V. Holan), 2008
  • Fantasie pro varhany, 2008
  • Praeludium Sancti Venceslai, varhany, 2012
  • David a Šalamoun pro harfu a recitaci, 2012


Odkaz

Více o Lukáši Matouškovi zde:

arw-back2013

Chamber Music

Chamber Music

Lukáš MATOUŠEK: Komorní hudba


STUDIO MATOUŠ, MK 0044

www.matous.cz/detail

 

Z textu v bookletu:

Vzpomínka na pana Sudka pro 2 trubky, lesní roh, 2 pozouny a tubu

S fotografem Josefem Sudkem (1896-1976) mne pojilo vřelé přátelství. Poslouchávali jsme spolu často nejrůznější hudbu. Pan Sudek očekával z USA kompletní nahrávku skladeb Carla Gesualda da Venosy na gramofonových deskách. Oba jsme se na ni těšili. Zásilka došla do Prahy týden před Sudkovou smrtí a z pošty ji již nikdo nevyzvedl. Vzpomínka na pana Sudka tedy kombinuje dvě velké lásky pana Sudka - žesťové nástroje ve skladbách pánů Gabrieliů a hudbu pana Gesualda. Využil jsem výňatků z madrigalu 'Mille volte il di', které místy cituji, ale mnohem častěji z nich vycházím pro vlastní kompozici.



Barvy a myšlenky 
(1976) na slova malířů a básníků o umění pro mezzosoprán, flétnu, klarinet, violu a cembalo

Umění – Krása – Dílo – Forma - Umělec

Oddanou interpretkou mých vokálních skladeb byla moje žena Zuzana, jejíž hlas byl rovněž inspirací pro Barvy a myšlenky. Zde jsem se pomocí citací různých myšlenek některých malířů a básníků pokusil vyjádřit svůj názor na oblasti související s uměním. V závěrečné části (Umělec) [6] je svoboda umělecká povýšena na svobodu obecně.



Proměny ticha
 pro smyčcové kvarteto

Proměny ticha jsem v roce 1980 přepracoval pro smyčcový kvartet z původní verze pro 12 smyčcových nástrojů. Zaposloucháme-li se do ticha, po chvíli slyšíme celou řadu nejrůznějších zvuků. Dokonce i relativní 'hluk' může být v určitou chvíli tichem. Snad právě tato představa mne vedla při vzniku této hudby.



Aztékové 
pro bicí nástroje

Dům růží – Píseň květ – Rituál lidské oběti – Conquista, návrat Boha-Krále

Skladba Aztékové by měla být malou kytičkou Evropana, položenou na pomník obdivuhodné civilizace, kterou Evropané zničili. V prvních třech částech postupně zazní tři skupiny nástrojů - blanozvučné, kovové a dřevěné - čtvrtá pak spojuje zvuk všech tří dohromady. 'Dům růží' [8] bylo místo v aztéckém chrámu, kde okolo růžových keřů tančili mladí Aztékové za doprovodu bubnů. Tato část je obrazem aztécké víry v život. 'Píseň květ' (in xóchitl in cuícatl) [9] je název půvabné aztécké poesie. Tato věta je obrazem aztéckého smyslu pro krásu. 'Rituál lidské oběti' [10] vychází z aztécké víry, že ten, kdo bude obětován slunci tím, že mu bude zaživa vytrženo srdce, se promění ve hvězdu na nebi a bude věčně zemi zářit. Tato část, ač pro nás Evropany děsivá, má zobrazit přirozenou víru Aztéků v nekonečnost posmrtného života. 'Conquista - návrat Boha krále' [11] je částí, která připomíná, že Cortézovi dobyvatelé se objevili právě v době, kdy Aztékové - opět po 52 letech - očekávali návrat krále od východu z moře, kam podle legend v dávných dobách odešel. Vetřelci byli uvítáni jako družina dlouho očekávaného boha, který se měl stát jejich králem. Cortéz, kterému byly otevřeny všechny poklady Aztéků, se místo toho stal jejich vrahem. Symbolika vrahů, kteří přišli z východu, byla pro mne, deset let po okupaci naší vlasti, silným inspiračním zdrojem.



Sonáta 
pro housle a klavír

Allegro - Comodo (Pozdrav Edisonu Denisovovi) - Allegro

V první větě houslové Sonáty [12] jsem se pokusil o timbrové propojení odlišných zvuků houslí a klavíru. Druhá věta [13] využívá 'nezachytitelné' rytmické členění, blízké hudbě Edisona Denisova. Třetí věta [14] je vystavěna na motorickém pohybu melodie složené z tercií, která je citací cantabilní části prvé věty. Závěr sonáty zrcadlí můj spleen nad bezvýchodností situace v době tzv. normalizace dvanáct let po okupaci.



Pečeť mlčení (Sigillum silentii) 
na biblické texty pro mezzosoprán, klarinet, violu a klavír

Na výše zmíněnou Kantátu navazovala moje soukromá výpověď - Pečeť mlčení (Sigillum silentii). Její prvá část byla dokončena v roce 1970 (původně pro baryton, trubku a klavír, později přepracována pro mezzosoprán, klarinet a klavír). Text jsem měl od počátku připraven i pro druhou část, která symbolizuje po mnoha modlitbách konečné osvobození. Že na něj budeme čekat přes 20 let (a tedy i na dokončení této mé hudby) jsem tehdy neměl tušení.



Fanfára 17. listopadu 
pro 12 žesťových nástrojů

Fanfára 17. listopadu vznikla na objednávku pro slavnostní koncert české hudby v USA u příležitosti oslav prvního svobodného 28. října po 40 letech. V kompozici jsem vyšel z melodie nejstarší známé verze svatováclavského chorálu. Skladba je věnována Václavu Havlovi, jehož myšlenky nám pomáhaly v těžkých dnech a vedly nás na cestě ke svobodě, cestě, která začala 17. listopadu 1989.“

logo-promed.png logo-zoubek.png logo-pamatnik.png logo-zastita-magistratu.png
Hlavní sponzor Umělecké besedy Podporují nás - Dědicové Ladislava Vycpálka Záštita hl.m. Prahy

Na hlavní banner webových stránek byly použity výňatky z rukopisů a obrazu zakladetelů umělecké besedy

Bedřich Smetana - prodaná nevěsta
Vítězslav Hálek - Básně její a z dálí na vlast (z literárního archivu památníku národního písemnictví)
Josef Mánes - Pod chalupou